neděle 26. února 2017

Dopis jedenáctý

Ahoj Marto,
Petr už má po druhém chemo pobytu v nemocnici a trávíme společný večer na gauči. Přijela jsem včera, venku bylo krásně a cesta utekla rychle díky několika epizodám oblíbeného komediálního seriálu.

Po příjezdu jsem si dala polévku u Cattaniho a kafe sebou u Placzka. Jak jsem tak byla ověnčená zavazadly, natáhla jsem se na kolejích před zastávkou Malinovského náměstí.
Památku mám přes celé koleno. Naštěstí to kafe i ryfle přežily.

Přivítali jsme se na bytě. Když Péťa přišel, vzal si mě do náruče a objímal mě, jako bychom se neviděli sto let. Už má holou hlavu a je poloviční. Začíná mu šednout pleť. Je to zvláštní. Víš, před pár měsíci jsem si přála, aby byl hubenější a ted mi to připadá divné. Nejraději bych ho měla zase zdravého a klidně s váhou v začátku vztahu.

V týdnu jsem byla v Brně navštívit Pétu v nemocnici. Bylo těžké Petra vidět. Trápily mě z toho noční můry. Ve snách jsem byla napojena na různé nemocniční hadičky a operována. Budily mě i různé zvuky a na mobil mi samy od sebe problikávaly různé obrázky. Na jednom z nich byla panenka Marie. No... Aspoň nemusím koukat na horory....

Během odjezdu domů se mi znovu objevil zánět na oku. Je zajímavé, jak naše zdraví ovlivňuje strach o zdraví blízkého.. Naštěstí se to dost lepší. Petrova náruč vyléčí vše.

Jen není tak silná, jako bývá. Druhá chemoterapie je náročnější i bez dopichu. Dneska jsem musela vyběhnout, protože mě bolelo vidět Petra bezmocného a to byl dnešek teprve rozjezdem...
Běžela jsem jako o závod a ze všech sil, takže dnešní dopis píšu poměrně unavená a jeho úroveň tomu taky bude odpovídat, proto raději psaní ukončím a přitulím se.

sMěj se krásně

Adéla

Žádné komentáře:

Okomentovat