neděle 26. března 2017

Dopis patnáctý

Ahoj Marto,
zase se seběhlo pár dnů během kterých se hodně událo ale zároveň nic, čím bych změnila svět... Klasický koloběh života. Což je pozitivní!
Byla jsem v Brně, Petr byl tady.

Během návštěvy Brna si Petr jel do servisu pro auto a já na něj čekala na bytě. V čase čekání jsem se rozhodla opravit chyby předchozích dopisů. Víš co se stalo? Dopadla na mě tíseň, musela jsem vyběhnout ven. Přitom jsem se zrovna vrhla na dopis, který nebyl až TAK depresivní. Myslíš, že můžeme věci během jejich dění vnímat méně špatně, než opravdu jsou?

Když byl můj milý tady, nařezali jsme dřevo, vyvezli nepořádek z půdy. Práce jsme si naplánovali tak, že se udělalo to, s čím potřebuji pomoc s tím, že zbytek si dokončím sama. Přeci jen je Petr pořád nemocný a musí se šetřit. Ač chemoterapie má ve slově terapii, moc to s relaxací společného nemá...

Během jednoho odpoledne jsme se taky podívali do Malého světa techniky v Ostravě - Vítkovicích. Bylo to boží! Teda až na nějaké detaily, jako třeba úvodní film nebo problém sehnat animátora. Úvodní film byl hodně strojený a nepřirozený. Na hodně interaktivních instalací byl potřebný animátor, což při složitosti jeho setkání byl problém. Nicméně jinak jsem si to užila a pokud za mnou někdy přijedete, MUSÍME se tam podívat. Pak jsme ještě skočili na hranolky. V Ostravě se otevřela hranolkárna, tak proč toho nevyužít! :-)

V pátek po obědě mi odjel, tak jsem se vrhla na úklid, který nebyl během minulých dní prioritou. Takže bylo CO uklízet a já měla o program postaráno.

Večer mě zaujala jedna moje emoce. Na facebooku jsem viděla fotku svých spolucvičenkyň, se kterými jse hodně kamarádila před RAKEM. Jak už to tak bývá krizové období procedilo pevná a nepevná přátelství a z party jsem vypadla. Byla jsem za to i ráda, protože dopoledne strávená u kafíčka, pohybové aktivity jsou extrémně časově, emočně a energicky náročné. Odpadnutí z party mě osvobodilo. Opravdu ano. Na druhou stranu mě zamrzelo, když jsem viděla svoji nahraditelnost. Jo. Hold žijeme své životy a občas není snadné uvědomit si, že jsme jen navezenou mrvou v boží stáji.
Přesto jsem byla zaujatá svým emočním paradoxem. Jsem ráda, cítím se osvobozeně - přesto mě zamrzí má nahraditelnost...

V sobotu to doma celkem žilo. Ráno jsem uklidila dřevo, pak upekla tvarožník, koupila biopárky, byla si zaběhat, měla návštěvu, přišly se mi tady podívat dámy na pronájem pokoje o víkendech během školy. Tak jsem večer padla do postele a byla ráda.
I včerejšek byl společensko relaxační. Po obědě jsem se proběhla, vytřídila oblečení, prošla s kamarádkou a natrhala medvědí česnek a zašla na tréninig.

Tréning byl náročný a já ted chodím chůzí, která nemá s elegancí nic společného. Ale zase jsem si to užila.
Koukám na hodiny a děsím se! Čas je mrcha neúprosná!

Popřeji ti pro ted pěkný den!

Adéla

úterý 14. března 2017

Dopis čtrnáctý

Ahoj Marto,
můj Portugalsko-Malajsijský host je pryč. Za chvíli si zbalím pět švestek a vyrazím za Péťou.
Než ale vyrazím, chtěla jsem Ti napsat pár řádek.

V pátek večer jsme si byli sednou ještě s mojí dobrou kamarádkou ve Shroomu. Shroom je pajzl - muzikantské doupě u nás. V jedné budově jsou dvě hospody podobné kvality. Jedna v přízemí, jedna v patře. Hospoda v přízemí má pro změnu nejúžasnější zahrádku v Karviné a moc hodné a milé obsluhující/majitele.

Ač nesnášíme pajzly, ve Shroomu se nejlíp tančí! Vlastně neznám místo, kde by se tančilo lépe. Nemají taneční parket. Nejsou přizpůsobení k tanci. Vždycky tančíme v uličkách přes celou hospodu. Často strhneme i jiné osazenstvo a tančí nás tam více.

Baví mě, jak se vždycky s našim roztančením ve Shroomu rozčeří vlny. Mám už na to i postup. Mezi rockerské hymny začnu pouštět v jukeboxu písničky jako Barbie Girl, Není nutno, Duhová víla, Krávy krávy, jak si vlastně povídáte. Všichni ti drsní rockeři se ze začátku začnou rozhlížet a ošívat. Po chvilce nevydrží a odloží své masky, vesele si zpívají a nálada se rozbují. Pak už je čas jenom pustit písničky k tanci, což uděláme rády.

Prvně se spustí diskuse mezi těmi, kteří ještě nejsou na nás zvyklí, pak bud tančíme a jsme brány jako inventář nebo se někdo přidá. Kromě rebelství a toho, že pomůžu lidem odložit masky se mi ve Shroomu prostě dobře tančí.  Chce to jenom překonat počáteční stud.

Cestou z hospody/tančírny jsme si povídali o motivaci k tančení. Asi ji máme rozdílnou. Má drahá podle toho, co jsem pochopila ráda lapá pozornost mužů, dává v obdiv svůj sexappeal. S jejím partnerem to docela i chápu.

 Po tom, co udělal skvělý první dojem, zkazil si ho vynadáním všem nad 25 za jejich stáří, arogantním a floutkovským chováním. Během pobytu ve Shroomu mojí kamarádce hodně agresivně pohrozil rukou a ve finále za sebe nechal zaplatit. Víš, jsem v tom staromódní, ale muž by měl být podle mě živitel a žena se starat. Ať už žijeme v jakkoli feminizované společnosti, příroda na gender kašle. Rodí žena, těhotná je žena a je potřeba mužského zastání. Mužům jdou jiné věci skvěle a jiné ženám. Na druhou stranu, ano, jsou muži mateřštější. Pak by se jim měla dát šance, leč myslím, že tohle bude menšina.

Bohužel nemám právo do jejího vztahu nemám právo zasahovat, mé nesympatie vůči svému milému zná. Mám svou kamarádku ráda jako mladší sestru, tak nezbývá než přát štěstí v láce... Ostatně se svou milostnou historií vím, že láska umí být slepá a hloupá zároveň.

Ten nejcennější poklad, Petra, jsem mělá předlouhá léta vedle sebe.

Druhý den po návštěvě hospody jsem byla běhat a  pak začala vařit naši českou čínu, Azar (můj host) vstal, tak jsem mu nabídla.

Pochutnávajíce si při svém hodování začal vzpomínat na dětství. Narodil se v Barmě roku 1982, jeho rodiče si nemohli dovolit čtyři děti a tak jej adoptoval Malajsijský bezdětný pár v sedmi letech. Každý rok za svými rodiči jezdil. Jak si tak pořád přibíral, čím dál tím víc se zasníval a plánoval návrat do Barmy.

Nedalo mi a zeptala jsem se: V Barmě už není tak přísná diktatura a ty jsi dospělý. Kde je problém?. Azar byl vytrhnut ze snění do domovině a pokrčil rameny. Když jsem svůj zážitek vykládala Petrovi, poměrně to vystihl shrnutím o tom, jak nechce přijít o své pohodlí.

Víš a to je tak se vším. Slyšíme srdceryvné příběhy o adopci z ciziny a vytrhnutí dětí z jejich přirozeného prostředí. Pak jedno odrostlé dítě naproti tobě sedí a ty víš, že ač má možnosti, nechce se mu opouštět komfort který adopcí získal. Má otcem koupený byt v portugalsku, ve 34 a půl si studuje VŠ obchodku...

S úlekem koukám na hodiny! Zase jsem se divoce rozepsala! Musím balit!

sMěj se krásně!

Adéla



pátek 10. března 2017

dopis třináctý

Ahoj Marto,
je pátek večer a já sedím doma v Karviné. Jsem zalezlá v posteli, dole hraje rádio, na nočním stolku mám sklenici vína a ve vedlejším pokoji má vyskládané věci malajsijec žijící v Portugalsku, který je tady na návštěvě u kamaráda kamarádky a využívá moje airbnb.

Airbnb je jedna ze služeb moderní sdílené ekonomiky zaměřená na ubytování. Přes internetové stránky (si) můžeš pronajmout byt, pokoj nebo třeba jenom gauč různě na světě. Máme společně testovací provoz, tak jsem mu dala velkou slevu.

Domů jsem přijela v úterý odpoledne. Cesta byla snad jednou z nejlepších, které jsem absolvovala. Společnost mi dělala moje kamarádka, kterou mám ráda pro její nadhled.  Při setkání v Brně jsem ji ani nepoznala. Moc ji to slušelo, pak jsme daly kafe, já ji během půl hodiny ukázala místa, která považuju za zajímavá a běžely jsme na vlak.

Večer už jsem si pak jen nakoupila a relaxovala. Celé odpoledne mělo zvláštní atmosféru. Ve vzduchu bylo cítit jaro a já v sobě měla pocit konce jedné etapy. Silné etapy. Konec něčeho, do čeho jsem investovala vše, byla ráda, že to je  pryč a už to nebude ale moc netušila co s nabytými zkušenostmi a sebou sama.

Ještě před pár dny jsem stála na balkóně brněnského bytu a přemýšlela, jestli bych se zabila, kdybych teď skočila. Když už o tom píšu, je asi fajn zmínit, že v tu chvíli se Petr zachoval asi nejlíp jak mohl. Když jsem mu svou beznaděj svěřila, objal mě a s největší úpěnlivostí světa mi řekl, že mě ve svém životě potřebuje, jak moc jsem pro něj důležitá. Cítila jsem z jeho slov snad největší opravdovost vyznání lásky a důležitosti a objetí z posledních sil v bolesti po chemoterapii. Všechna beznaděj jako by spadla a byli jsme. Občas jsou těžké chvíle. Nejsme všichni z harmonických rodin, ale když člověk ví, že má někoho s kým si je vzájemně motivací v těžkých chvílích, má vyhráno.

Nicméně zpět z odbočky. Byl úterý večer a já byla zpátky ve svém předrakovinovém životě. Jenže tentokrát jsem nevěděla, jestli chci v něm být a jestli chci být v Karviné vůbec.

Slavná věta: Vím, že nic nevím. - jakoby se stala mantrou mých emocí.

Všechny následující dny, včetně dneška proběhly rychle. Mluvím o bezmála 72 hodinách ale je to pro mě, jako lusknutí prstem - středa, lusknutí prstem pátek.

Vlastně si z těch dnů ani moc neuvědomuji, ač vím, že jsem určitě hodně věcí prožívala. Ve středu jsem byla u obvodní lékařky, pak uklízela, vybalovala se, šla cvičit. Ve čtvrtek dále uklízela. Čím víc se blížil příjezd cizince, tím víc jsem si uvědomovala svoji nepořádnost a kolik toho mám špinavého, jak by bylo třeba vymalovat, že ten dřevěný stolek sice občas otřu od prachu ale měla bych ho vydrbat něčím pořádným. Že je třeba na domě opravit to a ono. Víš, mám štěstí bydlet v krásném, skvělém obřím domě, ale to co je třeba nikdy nekončí a já to nezvládám a tentokrát jsem viděla, jak moc to nezvládám. Neumím.

Navíc jsem si před tréningem povídala ještě s kamarádkou a o jejich problémech. Zachovám diskrétnost, ale tak nějak ve mě umocňovaly pocit, že jsem se vrátila na Balkán. Balkánem byla Karviná nazvána mou blízkou osobou. Byl to žert. Nicméně během včerejšího rozhovoru s kamarádkou a dnešní návštěvy Ostravy se můj pocit umocnil.

Taky jsem dneska v Ostravě potkala svého bývalého bankéře. Byl vždycky fajn slušný hoch. Takový synek z Orlové. Přešel do jiné banky, většího města, na lépe placenou pozici. Po měsíci v něm byl sice ještě znát ten hodný kluk a bylo vidět, že mě rád vidí ale už se v něm rodil mucho a egoista. Co tím chci říct? Asi nevím, jen mi to přišlo líto. Že se rodí hajzlík v srdečném a fajn klukovi z Orlové.

Začínám mít hlad a musím ještě uklidit.

Měj se pěkně.

Adéla

pátek 3. března 2017

Dopis dvanáctý

Ahoj Marto,
všechno se začíná obracet k lepšímu nebo alespoň mám ten pocit. Vždycky se pocitu obratu k lepšímu tak nějak povědomě bojím, abych to nezakřikla, ale asi ano.
Péťa má za sebou třídenní po chemo peklo, kdy ležel téměř bezvládně v šílených nevolnostech. Bylo šílené ho vidět.

Věřím, že se budu opakovat, ale vidět nejbližšího trpět mi způsobuje utrpení.  Byla jsem úzkostlivá a objevovaly se myšlenky na skočení z balkonu. Jenom myšlenky. Ono i kdybych mrzkost svého bytí nezvládla, skokem ze šestého patra bych si stejně moc nepomohla.

V úterý už toho na mě bylo moc, Péťa chtěl být sám, tak jsem sedla k facebooku a našla si doplňování zboží v místním hobby marketu.

Byla to poměrně špatná práce, za necelých osmdesát korun na hodinu a podle všeho jsem byla jediná ochotná zboží vybalovat, ale rozhodla jsem se si práci užít a podle toho mi to asi šlo. Příjemně mě překvapili i nápomocní a sympatičtí zaměstnanci, kteří mi pomáhali. Víš, u nás bych za podobnou práci dostala méně, ještě bych byla popoháněna k zrychlení a pomoc zaměstnanců by mě hodně překvapila.

Další rozdíl, který mě popohání ke zvážení změny pobytu. Skoro jako bych měla z té Karviné fakt odejít.

Předevčírem jsme byli s Petrem v jeho rodném domě. Tentokrát už byl sníh pryč, tak jsem byla vzata na zahradu. Ach Marto! Tam bylo TAK nádherně!!! V životě jsem neviděla nádhernější výhled ze zahrady!!! Opravdu ne!! Dokonce se mi tam TAK moc líbilo, až jsem se omluvila a vyrazila na procházku. Vítr mi foukal do vlasů a já si užívala PŘENÁDHERNÉ přírody.

Když teď tak o tom píšu, vybavilo se mi Tvoje básnění o domově a přírodě u vás. A básnění u vás i rozumím, máte tam krásně! Ovšem Vysočina mi učarovala! Pojďme si říct, že jako salám je Vysočina mizerná, ale jako krajina B O Ž S K Á!!!! Ještě pár návštěv a i ze mě ateistky se stane křesťanka, protože tak nádherná krajina musí být dílo boží!

Včera dopoledne jel Petr ke svému obvodnímu lékaři na kontrolu a píchnout podpůrný prostředek na píchnutí bílých krvinek, vysadil mě v Boskovicích. Koupila jsem si čaj Chakra Wellness v literární čajovně, který miluji, dala kafe v Kafírně dogvill a obešla místní second handy. Asi jsem se měla kochat Židovským městem nebo jít na hrad. Ještě to jsem dělala za posledních pár měsíců už několik krát a věřím, že ještě tady ten prostor bude, takže proč neobejít i sekáče. Pořídila jsem hodně dobře. Koupila jsem si sportovní šaty typu, který sháním už delší dobu za 129 kč, mikinu na běhání a doma za 65 a Supermanní kratší tričko za 65,- Kč. Už se těším, až všechny úlovky provětrám.

Asi si z Boskovic udělám nákupní destinaci. Obří brněnské nákupáky mě vždycky vyčerpají přemrštěnými cenami za šíleně nekvalitní oblečení a davy.

Odpoledne jsem pak ještě vybalovala.

Cestou domů jsem koupila víno. S Petrem jsme si lehli na koberec a udělali piknik. V pátek už mu bylo lépe. Bylo to moc romantické a já si tak říkám, že bych si mohla znovu zalézt k němu do postele.

Určitě si ho takhle víc užiju, než datlováním do PC.


sMěj se krásně!!

Adéla