úterý 14. března 2017

Dopis čtrnáctý

Ahoj Marto,
můj Portugalsko-Malajsijský host je pryč. Za chvíli si zbalím pět švestek a vyrazím za Péťou.
Než ale vyrazím, chtěla jsem Ti napsat pár řádek.

V pátek večer jsme si byli sednou ještě s mojí dobrou kamarádkou ve Shroomu. Shroom je pajzl - muzikantské doupě u nás. V jedné budově jsou dvě hospody podobné kvality. Jedna v přízemí, jedna v patře. Hospoda v přízemí má pro změnu nejúžasnější zahrádku v Karviné a moc hodné a milé obsluhující/majitele.

Ač nesnášíme pajzly, ve Shroomu se nejlíp tančí! Vlastně neznám místo, kde by se tančilo lépe. Nemají taneční parket. Nejsou přizpůsobení k tanci. Vždycky tančíme v uličkách přes celou hospodu. Často strhneme i jiné osazenstvo a tančí nás tam více.

Baví mě, jak se vždycky s našim roztančením ve Shroomu rozčeří vlny. Mám už na to i postup. Mezi rockerské hymny začnu pouštět v jukeboxu písničky jako Barbie Girl, Není nutno, Duhová víla, Krávy krávy, jak si vlastně povídáte. Všichni ti drsní rockeři se ze začátku začnou rozhlížet a ošívat. Po chvilce nevydrží a odloží své masky, vesele si zpívají a nálada se rozbují. Pak už je čas jenom pustit písničky k tanci, což uděláme rády.

Prvně se spustí diskuse mezi těmi, kteří ještě nejsou na nás zvyklí, pak bud tančíme a jsme brány jako inventář nebo se někdo přidá. Kromě rebelství a toho, že pomůžu lidem odložit masky se mi ve Shroomu prostě dobře tančí.  Chce to jenom překonat počáteční stud.

Cestou z hospody/tančírny jsme si povídali o motivaci k tančení. Asi ji máme rozdílnou. Má drahá podle toho, co jsem pochopila ráda lapá pozornost mužů, dává v obdiv svůj sexappeal. S jejím partnerem to docela i chápu.

 Po tom, co udělal skvělý první dojem, zkazil si ho vynadáním všem nad 25 za jejich stáří, arogantním a floutkovským chováním. Během pobytu ve Shroomu mojí kamarádce hodně agresivně pohrozil rukou a ve finále za sebe nechal zaplatit. Víš, jsem v tom staromódní, ale muž by měl být podle mě živitel a žena se starat. Ať už žijeme v jakkoli feminizované společnosti, příroda na gender kašle. Rodí žena, těhotná je žena a je potřeba mužského zastání. Mužům jdou jiné věci skvěle a jiné ženám. Na druhou stranu, ano, jsou muži mateřštější. Pak by se jim měla dát šance, leč myslím, že tohle bude menšina.

Bohužel nemám právo do jejího vztahu nemám právo zasahovat, mé nesympatie vůči svému milému zná. Mám svou kamarádku ráda jako mladší sestru, tak nezbývá než přát štěstí v láce... Ostatně se svou milostnou historií vím, že láska umí být slepá a hloupá zároveň.

Ten nejcennější poklad, Petra, jsem mělá předlouhá léta vedle sebe.

Druhý den po návštěvě hospody jsem byla běhat a  pak začala vařit naši českou čínu, Azar (můj host) vstal, tak jsem mu nabídla.

Pochutnávajíce si při svém hodování začal vzpomínat na dětství. Narodil se v Barmě roku 1982, jeho rodiče si nemohli dovolit čtyři děti a tak jej adoptoval Malajsijský bezdětný pár v sedmi letech. Každý rok za svými rodiči jezdil. Jak si tak pořád přibíral, čím dál tím víc se zasníval a plánoval návrat do Barmy.

Nedalo mi a zeptala jsem se: V Barmě už není tak přísná diktatura a ty jsi dospělý. Kde je problém?. Azar byl vytrhnut ze snění do domovině a pokrčil rameny. Když jsem svůj zážitek vykládala Petrovi, poměrně to vystihl shrnutím o tom, jak nechce přijít o své pohodlí.

Víš a to je tak se vším. Slyšíme srdceryvné příběhy o adopci z ciziny a vytrhnutí dětí z jejich přirozeného prostředí. Pak jedno odrostlé dítě naproti tobě sedí a ty víš, že ač má možnosti, nechce se mu opouštět komfort který adopcí získal. Má otcem koupený byt v portugalsku, ve 34 a půl si studuje VŠ obchodku...

S úlekem koukám na hodiny! Zase jsem se divoce rozepsala! Musím balit!

sMěj se krásně!

Adéla



1 komentář:

  1. Ahoj Adush,
    děkuju za těch pár řádek, přečetla jsem je tak rychle, až jsem se divila, že už je konec:) Moc se mi zpráva líbila, tvoji kamarádku neznám, ale když jsem si tě představila, jak tančíš mezi stoly, došlo mi, že jsi vlastně pořád stejná, i když to v posledních dopisech tak nevypadalo:) Je mi jasný, že to bylo hlavně starostmi a obavami, ale jsem ráda, že už jsi zase veselá a připravená k jakékoli "špatnosti".
    Nevím, jestli víš, jak jsem se seznámila s Lukášem, ale to bych ti případně řekla někdy soukromě. I když o tom mluvím ráda, nemusí to vědět celá republika. Jediné, co asi prozradím, je to, že je to moje první a poslední láska (když nepočítám Jáchyma:)).
    Další už asi nestihnu, snad někdy jindy
    M
    P.S. Nevím, jestli se směju krásně, ale Jáchym rozhodně:)

    OdpovědětVymazat