čtvrtek 20. dubna 2017

Dopis sedmnáctý

Ahoj Marto,
předminulý víkend jsem tady měla další hosty, byly to učitelky, které si doplňovaly vzdělání na místní pobočce polské univerzity.

Dámy byly nadmíru příjemnými hosty. Přesně takhle si dokážu představit svojí cílovku, proto jsem kontaktovala i vedoucí několika skupin studentů stejné školy s nabídkou svého ubytování. Snad se někdo chytne.

Zapsala jsem se na zítřejší jednodenní kurz úvodu do programování od Czechitas. Organizaci Czeitas vnímám pozitivně už delší dobu - je to seskupení žen, které se snaží protlačit více žen do IT sektoru. Je mi stoprocentně jasné, že se za jeden den programovat nenaučím. Zítřejší kurz ale vnímám jako možné rozhlédnutí se, jaké mám možnosti a co udělat pro zlepšení se v IT oboru. Těším se.

Předminulý víkend jsem se setkala s kamarádkou z mládí po roce, možná dvou. Když jsem začala sportovat, dost se toho změnilo. I jí její práce revizí změnila. Každé setkání jsem byla vystavená monologu nadávání na její pracovní prostředí, následně pak pokračovala falešnost všech. Kdyby si sebou vzala po paži mojí plaketu, takovou tu, co bývá v kinech a přenášela ji, naše interakce by probíhala stejně. Snahy promluvit si, najít řešení, zjistit otázkami příčinu byly bezcenné, proto jsem se vztahu přestala věnovat.

Před zhruba dvěma týdny jsme se ale kontaktovaly a domluvily na Ostravování. Přátelství fungovalo, už méně nadávala a hodně si akce užívala. Já vlastně díky ní taky. Akce se šesti stánky by si ani bez minimálně průměrného doprovodu nešlo jinak užít.

Nevědomky mi ona kamarádka z mládí dala i zpětnou vazbu na moji ukecanost a jak fajn je někdy naslouchat. Když mi vykládala o své kolegyni, kterou dostala na výpomoc, tak trochu jsem se našla. Poznala jsem několik svých chyb.

Těsně po návratu, když jsem pak ležela v posteli, se mi svěřila se zklamáním ve vlastní kamarádce, které mi pomohlo porozumět její nedůvěřivosti k lidem. V návalu rozčilení mi o kamarádce sdělila stinné stránky, jako je využívání mužů k placení s příslibem koitu, kterému se pak vyhne, počmárání jiné ženy rtěnkou, protože ji zacláněla ve výhledu na muže a jiné. Ona slečna se má v těchto dnech vdávat. Moje kamarádka z mládí byla přizvána na její rozlučku se svobodou, ze které logicky usoudila pozvání na svatbu. Na svatbu však přizvána nebyla a to ji rozčílilo.

Zlobila se na falešnost, kterou jsem považovala za logicky vyplývající z popisu. Poradila jsem kamarádce, ať si promluví, sdělí jí své pocity a zkusí přehodnotit, jestli je se jedná o vztah, kterému se chce věnovat.

Dneska s mojí kamarádkou z mládí máme jít na další gastronomický festival Karneval chutí. Jsem zvědavá na festival, pokračování aféry, jestli si najdeme cestu k sobě, jestli najdu zpětnou vazbu. Ostatně navázání starých vztahů patřilo mezi moje novoroční předsevzetí.

Ve středu odjel Petr, byl tady přes Velikonoce a do středy. Poprvé za celých těch patnáct let, co se známe jsme se nepohádali a neštvali. Dost tomu asi pomohlo, že jsem den předem nakoupila a vyhnuli jsme se nákupům. Vážím si i jak se snaží a že oba pracujeme a učíme se. Jsme jako sloni v porcelánu a naše učení se vztahu je dost neobratné, ale úsilí máme.

A hodně úsilí ještě budeme potřebovat, je nutné sladit úklid a návštěvy, vlastní aktivity, vzájemný prostor...

Výčet věcí k vychytání ve vztahu mi připomněl, co všechno ještě musím naťukat a připravit, než vyrazím do revíru.

Popřeji ti pěkný den.


A.




středa 5. dubna 2017

Dopis šestnáctý

Ahoj Marto,
jsem znovu na Balkáně, jak nazývá náš kraj Petr. Mám ale pocit, že  všechno je jiné. Prořídly vztahy a jak už jsem zmínila v minulém dopise, u některých jsem ráda. Pominuly i emoce nad fotografiemi. Při poslední záplavě na facebooku jsem pozorovala sebe samu, jak mě spíše štve kvalita fotek a jejich zpracování...

Snad jediné prořídnutí vztahů mě mrzí. S matkou. V noci se mi o tom zdá a budím se. V nejhorší chvíli se na mě vykašlala a jedinou motivací ozvat se pro ni byla výzva k práci na její zahradě. Jak jí ale mám být dcerou, když se mi nestala matkou?

O víkendu jsem byla u Petra. Byl to první víkend, kdy byl jakž takž zdravý. Vehementně jsme se věnovali bohémskému životu a vínu. Bylo krásné společně sedět u něj na terase, koukat na všechna ta světýlka, celé město na dlani. V sobotu jsme navštívili Břeclav. Byl to neuvěřitelně nádherný den. Něco jako světlo na konci tunelu. Počasí  nám přálo a my si to užívali. Večer jsme se pak vypravili na město. Povečeřeli v restauraci, dali si drink v Baru, který neexistuje, pivo v Piváriu a vyrazili k domovu. Koupili víno a znovu debatovali o nesmrtelnosti brouka zahaleni do dek, jako indiánské babičky. Zbytek víkendu už proběhl ležérně ač slunečně.

Během včerejška jsem vyřídila všechny potřebné pochůzky. Zapnula jsem si u toho Endomondo, aplikaci měřící pohyb a trasu. Za včerejšek jsem nachodila 8km bez chůze po domě a s pár zapomenutými úseky. Jestliže krok je metr a denně máme nachodit aspoň deset tisíc kroků, pak by mě zajímalo, kolik lidí to dodrží. Servírky, profese ve službách, maminky běhající za svými ratolestmi, sportovci určitě, ale zbytek... Vždyť jsem oběhla půlku Karviné.

Včera jsem objevila brigádu. Rozpékání takových těch buchtiček. Dneska ráno jsem se byla v obchodě podívat a na zaučenou. Nabízený plat byl o 16,- Kč menší, než je minimální mzda. Neplánovala jsem se kariérně vydat cestou rozpékačky buchet, plánovala jsem si jen přivydělat. Bohužel jsme se s mým požadavkem na legální cestu nedohodli. Mrzelo mě to. Paní byla sympatická, ale šéf prý víc nedá a já byla jednou ze třiceti. Podle informací, které jsem dostala na jiné pobočky zaměstnankyně pracují o 26,- Kč méně, než je zákonně stanovená minimální mzda.

Když jsem vybalovala v Brně, byla jsem jedinou ochotnou dovybalit zboží za 75,- Kč/hodina. Za tu cenu bych už u nás byla asi buržoust klub.

Zase mám o něco větší chuť se odstěhovat. Učím se dům pronajímat. Tím by se vyřešilo jeho zabezpečení. O víkendu budu mít další návštěvu. Musím vše připravit a to jdu ted udělat.

Měj se krásně.

Adéla