středa 5. dubna 2017

Dopis šestnáctý

Ahoj Marto,
jsem znovu na Balkáně, jak nazývá náš kraj Petr. Mám ale pocit, že  všechno je jiné. Prořídly vztahy a jak už jsem zmínila v minulém dopise, u některých jsem ráda. Pominuly i emoce nad fotografiemi. Při poslední záplavě na facebooku jsem pozorovala sebe samu, jak mě spíše štve kvalita fotek a jejich zpracování...

Snad jediné prořídnutí vztahů mě mrzí. S matkou. V noci se mi o tom zdá a budím se. V nejhorší chvíli se na mě vykašlala a jedinou motivací ozvat se pro ni byla výzva k práci na její zahradě. Jak jí ale mám být dcerou, když se mi nestala matkou?

O víkendu jsem byla u Petra. Byl to první víkend, kdy byl jakž takž zdravý. Vehementně jsme se věnovali bohémskému životu a vínu. Bylo krásné společně sedět u něj na terase, koukat na všechna ta světýlka, celé město na dlani. V sobotu jsme navštívili Břeclav. Byl to neuvěřitelně nádherný den. Něco jako světlo na konci tunelu. Počasí  nám přálo a my si to užívali. Večer jsme se pak vypravili na město. Povečeřeli v restauraci, dali si drink v Baru, který neexistuje, pivo v Piváriu a vyrazili k domovu. Koupili víno a znovu debatovali o nesmrtelnosti brouka zahaleni do dek, jako indiánské babičky. Zbytek víkendu už proběhl ležérně ač slunečně.

Během včerejška jsem vyřídila všechny potřebné pochůzky. Zapnula jsem si u toho Endomondo, aplikaci měřící pohyb a trasu. Za včerejšek jsem nachodila 8km bez chůze po domě a s pár zapomenutými úseky. Jestliže krok je metr a denně máme nachodit aspoň deset tisíc kroků, pak by mě zajímalo, kolik lidí to dodrží. Servírky, profese ve službách, maminky běhající za svými ratolestmi, sportovci určitě, ale zbytek... Vždyť jsem oběhla půlku Karviné.

Včera jsem objevila brigádu. Rozpékání takových těch buchtiček. Dneska ráno jsem se byla v obchodě podívat a na zaučenou. Nabízený plat byl o 16,- Kč menší, než je minimální mzda. Neplánovala jsem se kariérně vydat cestou rozpékačky buchet, plánovala jsem si jen přivydělat. Bohužel jsme se s mým požadavkem na legální cestu nedohodli. Mrzelo mě to. Paní byla sympatická, ale šéf prý víc nedá a já byla jednou ze třiceti. Podle informací, které jsem dostala na jiné pobočky zaměstnankyně pracují o 26,- Kč méně, než je zákonně stanovená minimální mzda.

Když jsem vybalovala v Brně, byla jsem jedinou ochotnou dovybalit zboží za 75,- Kč/hodina. Za tu cenu bych už u nás byla asi buržoust klub.

Zase mám o něco větší chuť se odstěhovat. Učím se dům pronajímat. Tím by se vyřešilo jeho zabezpečení. O víkendu budu mít další návštěvu. Musím vše připravit a to jdu ted udělat.

Měj se krásně.

Adéla

Žádné komentáře:

Okomentovat