úterý 16. května 2017

Dopis devatenáctý

Ahoj Marto,
no to je paráda! Skvělá novinka! Gratuluju k dalšímu dítěti. Jáchym si prochází obdobím vzdoru. První pubertou. Zažívají to všechny matky kolem mě. Přála bych si ti dát nějakou radu, ale nemám ji. Jsem bezdětná a jak víš, nejsem z úplně ideálních poměrů...

Takže i kdybych ti radila cokoli, zeptej se ještě někoho jiného. Na druhou stranu si ale myslím, že máš za sebou pohádkové mateřství, které by ti holky z mého okolí záviděly.

Každopádně věřím, že mateřství zvládneš. Máš hodně pomocníků, rodinu, církev. Vždyť křesťanské akce jsou hodně zajímavé a mohou být i přínosné. Bohužel to není moje cesta duchovna a víry a než  být špatnou křesťanou, raději nebýt křesťankou.

V jedné z odpovědí narážíš na to, že jsem se změnila a připadám ti jiná. Uběhlo hodně času a určitě jsme se obě změnily. Vždyť když jsme se potkaly, byla jsi jiná Marta a myslím to v pozitivním. Fakt. Jsi hezčí, více ženou, dospělejší...

Možná můžu být jiná. Je to teď těžké období. Despotická matka, probouzející se stíny z dětství, hledání práce a vyrovnávání se s odmítáním, paradoxní profesní zážitky, taky Petr umí pozlobit.

Poslední měsíc s Petrem proděláváme těžší období.  Během nemoci se zaměřil na sebe. Je to logické, když máš rakovinu, je to těžká nemoc se kterou bojuješ. Zvykl si na mojí péči, přehlížení neuróz, která mu připadala ze začátku zázračná. Teď ve chvíli, kdy je už zdravý a chci se vrátit k normálnímu vztahu je to těžké.

Naštěstí je pořád skvělý chlap, přiznal chybu a vím, jak moc se snaží. Bere připomínky, diskutuje, poslouchá mě, uvědomuje si chyby. Jenom ta složitost se k tomu všemu dopracovat, překousnout nálady a rostoucí negativitu, kterou chytá od bratra a lenost z válení se a koukání do mobilu...

To je tak, když je člověk dlouho single. Bez pořádného vztahu. Zvlčí. Zvykne si na svůj prostor, sebe a další člověk ve vztahu je pak zásah do dlouholetých zvyků.

Jinak. Ale z veselejšího soudku. V sobotu jsem byla s kamarádkou v Ostravě. Zmínila jsem se o ní už v předchozích dopisech. Je to ta, co nešla za družičku. Když prý pátrala po důvodu, zjistila, že nebyla pozvána protože by nevěstě kazila fotky.
Řešit to moc nemá cenu, nevěsta se stěhuje na druhý konec republiky. Na moji otázku, proč ji nedošlo, že s kamarádkou je něco v nepořádku když ve třiceti zničí rtěnkou bundu dívce, která ji zavazí ve výhledu na muže jiné, než je její snoubenec mi řekla, že to tenkrát tak nebrala.

Argument mi stačil. Často si lidi idealizujeme lidi v okolí a nevidíme vážné náznaky.

Každopádně! V sobotu jsme byly na Dragon festu v Ostravě a na dnech otevřených dveří. Zážitků mám na milion. Pěkní muži (to, že miluju Petra, neznamená, že nevidím fešáky). Mít to všechno popsat, má dopis víc stran, než celé Tolkienovo dílo.

Uvedu tedy jenom dva. Když jsme došly k České Televizi, byla na prohlídku šílená fronta, která podle pořadatelů měla trvat hodinu. Domluvily jsme se tedy, že se v řadě budeme střídat a v mezičase si projdeme atrakce před budovou.

Prvně šla kamarádka, pak jsem šla já. Prohlédla jsem si přenosový vůz a objevila místo, kde se skládají večerníčkovské čepičky. Sedla jsem si a začala skládat pro sebe a kamarádku. Během tvorby pokrývek hlavy  mě obklopili mentálně postižení, já zabraná do textu na čepičce a skládání jsem si ani nevšimla, že nás zabírá reportážní štáb a nejvíce mě. Ve finále mě pochválila vychovatelka a zeptala se jestli skládám čepičku i Jiříkovi. Odvětila jsem, že sobě a kamarádce. Následně se zvedla a nic netušíc došla se pochlubit svou tvorbou. Když jsem se dověděla, co se mi stalo, byla jsem červenější, než sovětská vlajka.
No, snad se aspoň ta reportáž povedla.

Když jsme pak šly na samotnou prohlídku, dostaly jsme se do natáčecího studia. Aby naše fotka za zpravodajským pultem byla bez zbytečného davu, čekaly jsme až se všichni vyfotí. Už při druhém člověku jsme zjistily, že jsme před kamerami a ty nás přenáší na obrazovky na za pulty. No a když už jsme tak měly být na pozadí, tak jsme se rozhodly ukázat pozadí. Vždycky, když se někdo chtěl vyfotit, otočily jsme se zadky ke kameře a lehce je našpulily.
Bude se potřeba pořádně na naše zadky zaměřit, ale jak jsme se tomu zasmály ve večerníčkových čepičkách...

Dneska jsem vyrazila do místního kovorkingového centra. Takového toho místa, kde pracují lidé na volné noze. Když jsem doma, začne mě štvát, že ještě nemám tohle hotovo, ono hotovo a tak odbíhám. Ve finále neudělám nic pořádně.

Takhle jsem už aspoň opravila nabídku na Airbnb, vyřešila mailem úřady, pořešila tady nějaké nabídky práce i když sezónní a sepsala dopis tobě. Na řešení toho mám podstatně více a na hlavní blog plánuju napsat pár dalších článků, o které jsem byla požádána.

Ještě se tady ukážu. Trochu škoda, že jsem tady akorát já a dva studenti. Třeba jsem tady v mrtvý den. Každopádně už řeším zbytečnosti. Pro ted ti popřeju krásný den a budu pokračovat v produktivitě. :-)

sMěj se krásně :-)

Adéla

pondělí 1. května 2017

Dopis osmnáctý

Ahoj Marto,
kurz Chzechitas byl fajn. Klasický moderní a progresivní kurz. Jen pro mě byl hodně náročný. Mezi všemi technickými typy, těmi děvčaty, co měly na základce z matiky jedničku jsem se ztrácela.
Je to logické a nic, co by se nedalo čekat. I tak jsem ale na pár dnů propadla skepsi a zoufalství z vlastní nešikovnosti.
Už mi nepomáhaly ani internetové diskuse, které obvykle navštěvuju, abych si zvedla sražené ego.

Někde v půlce týdne se mi ozvala vedoucí jednoho stánku v místním obchodním centru. Přijela jsem, potkaly jsme se a začalo zaučování. Ač by se dalo očekávat, že budu mít hlavu jako balón ze všech nových postupů, byla jsem více psychicky rozložená. Za ty hodiny, co jsem z onou vedoucí zažila jsme se stihly jedná druhé vyzpovídat a prodiskutovat hodně věcí.

Víš, Marto, jsem hodně upovídaná, mám v sobě něco, co nutí lidi se mi svěřovat, ale tohle bylo jiné - nové. Silné. Měla jsem pocit setkání, které se mělo stát. Vzhledem k tomu, že jsme se obě otevřely, byl mi sdělen příběh s koncem pracovnice, kterou jsem měla nahradit. Celá historka na mě působila jakoby se pracovnice přede mnou snažila vymluvit z něčeho, z čeho měla trauma. O chvíli později mi vedoucí přečetla SMS, kdy jí nějaký kamarád ve srandě káral za přílišnou buzeraci.

Osobně si na buzeraci nemůžu stěžovat. Ne vždy ale se dá poznat člověk na první dobrou. O dva dny později proběhlo další neplacené školení. Znovu jsme se dostaly kromě práce k diskusím. Napovrch vyplavala bulimie, drogová zkušenost, alkoholická matka, změny nálad, zesláblost a další stíny ze života mojí vedoucí.  Do toho jsem ještě nedostala konkrétní parametry smlouvy. Hodinová mzda, pokud jsem správně rozuměla je 6,- kč pod zákonným minimem. Součástí jsou pak i tři procenta z tržby.. Nedostala jsem zatím žádné rozumné informace, jak funguje podepisování smlouvy.
Produkt, který stánek prodává je finančně náročný a součástí je potřeba ho podat v estetické kvalitě, je fakt, že mi se produkt daří porcovat spíše méně esteticky. Není to hrůza, ale sama bych za ty peníze chtěla víc...

Zvažuju, jestli se neodvolat na svou nešikovnost a nehledat práci jinde. Celý život přitahuju výrazné osobnosti, lidi se silnými stíny, jako bych měla sepsat jejich příběhy, vyslechnout a vyvést je ze tmy. Jenže odměnou jsou  mi pak různá vyhrožování, nebezpečí napadení, špehování, smyšlené příběhy.

Už nechci riskovat. Jestli po něčem toužím, je to klidný život po Petrově boku, s nudnou stereotypní prací. Jen začínám žít ve strachu, jestli jsem ke klidnému životu vůbec předurčena...

Měj se dobře

Adéla