úterý 16. května 2017

Dopis devatenáctý

Ahoj Marto,
no to je paráda! Skvělá novinka! Gratuluju k dalšímu dítěti. Jáchym si prochází obdobím vzdoru. První pubertou. Zažívají to všechny matky kolem mě. Přála bych si ti dát nějakou radu, ale nemám ji. Jsem bezdětná a jak víš, nejsem z úplně ideálních poměrů...

Takže i kdybych ti radila cokoli, zeptej se ještě někoho jiného. Na druhou stranu si ale myslím, že máš za sebou pohádkové mateřství, které by ti holky z mého okolí záviděly.

Každopádně věřím, že mateřství zvládneš. Máš hodně pomocníků, rodinu, církev. Vždyť křesťanské akce jsou hodně zajímavé a mohou být i přínosné. Bohužel to není moje cesta duchovna a víry a než  být špatnou křesťanou, raději nebýt křesťankou.

V jedné z odpovědí narážíš na to, že jsem se změnila a připadám ti jiná. Uběhlo hodně času a určitě jsme se obě změnily. Vždyť když jsme se potkaly, byla jsi jiná Marta a myslím to v pozitivním. Fakt. Jsi hezčí, více ženou, dospělejší...

Možná můžu být jiná. Je to teď těžké období. Despotická matka, probouzející se stíny z dětství, hledání práce a vyrovnávání se s odmítáním, paradoxní profesní zážitky, taky Petr umí pozlobit.

Poslední měsíc s Petrem proděláváme těžší období.  Během nemoci se zaměřil na sebe. Je to logické, když máš rakovinu, je to těžká nemoc se kterou bojuješ. Zvykl si na mojí péči, přehlížení neuróz, která mu připadala ze začátku zázračná. Teď ve chvíli, kdy je už zdravý a chci se vrátit k normálnímu vztahu je to těžké.

Naštěstí je pořád skvělý chlap, přiznal chybu a vím, jak moc se snaží. Bere připomínky, diskutuje, poslouchá mě, uvědomuje si chyby. Jenom ta složitost se k tomu všemu dopracovat, překousnout nálady a rostoucí negativitu, kterou chytá od bratra a lenost z válení se a koukání do mobilu...

To je tak, když je člověk dlouho single. Bez pořádného vztahu. Zvlčí. Zvykne si na svůj prostor, sebe a další člověk ve vztahu je pak zásah do dlouholetých zvyků.

Jinak. Ale z veselejšího soudku. V sobotu jsem byla s kamarádkou v Ostravě. Zmínila jsem se o ní už v předchozích dopisech. Je to ta, co nešla za družičku. Když prý pátrala po důvodu, zjistila, že nebyla pozvána protože by nevěstě kazila fotky.
Řešit to moc nemá cenu, nevěsta se stěhuje na druhý konec republiky. Na moji otázku, proč ji nedošlo, že s kamarádkou je něco v nepořádku když ve třiceti zničí rtěnkou bundu dívce, která ji zavazí ve výhledu na muže jiné, než je její snoubenec mi řekla, že to tenkrát tak nebrala.

Argument mi stačil. Často si lidi idealizujeme lidi v okolí a nevidíme vážné náznaky.

Každopádně! V sobotu jsme byly na Dragon festu v Ostravě a na dnech otevřených dveří. Zážitků mám na milion. Pěkní muži (to, že miluju Petra, neznamená, že nevidím fešáky). Mít to všechno popsat, má dopis víc stran, než celé Tolkienovo dílo.

Uvedu tedy jenom dva. Když jsme došly k České Televizi, byla na prohlídku šílená fronta, která podle pořadatelů měla trvat hodinu. Domluvily jsme se tedy, že se v řadě budeme střídat a v mezičase si projdeme atrakce před budovou.

Prvně šla kamarádka, pak jsem šla já. Prohlédla jsem si přenosový vůz a objevila místo, kde se skládají večerníčkovské čepičky. Sedla jsem si a začala skládat pro sebe a kamarádku. Během tvorby pokrývek hlavy  mě obklopili mentálně postižení, já zabraná do textu na čepičce a skládání jsem si ani nevšimla, že nás zabírá reportážní štáb a nejvíce mě. Ve finále mě pochválila vychovatelka a zeptala se jestli skládám čepičku i Jiříkovi. Odvětila jsem, že sobě a kamarádce. Následně se zvedla a nic netušíc došla se pochlubit svou tvorbou. Když jsem se dověděla, co se mi stalo, byla jsem červenější, než sovětská vlajka.
No, snad se aspoň ta reportáž povedla.

Když jsme pak šly na samotnou prohlídku, dostaly jsme se do natáčecího studia. Aby naše fotka za zpravodajským pultem byla bez zbytečného davu, čekaly jsme až se všichni vyfotí. Už při druhém člověku jsme zjistily, že jsme před kamerami a ty nás přenáší na obrazovky na za pulty. No a když už jsme tak měly být na pozadí, tak jsme se rozhodly ukázat pozadí. Vždycky, když se někdo chtěl vyfotit, otočily jsme se zadky ke kameře a lehce je našpulily.
Bude se potřeba pořádně na naše zadky zaměřit, ale jak jsme se tomu zasmály ve večerníčkových čepičkách...

Dneska jsem vyrazila do místního kovorkingového centra. Takového toho místa, kde pracují lidé na volné noze. Když jsem doma, začne mě štvát, že ještě nemám tohle hotovo, ono hotovo a tak odbíhám. Ve finále neudělám nic pořádně.

Takhle jsem už aspoň opravila nabídku na Airbnb, vyřešila mailem úřady, pořešila tady nějaké nabídky práce i když sezónní a sepsala dopis tobě. Na řešení toho mám podstatně více a na hlavní blog plánuju napsat pár dalších článků, o které jsem byla požádána.

Ještě se tady ukážu. Trochu škoda, že jsem tady akorát já a dva studenti. Třeba jsem tady v mrtvý den. Každopádně už řeším zbytečnosti. Pro ted ti popřeju krásný den a budu pokračovat v produktivitě. :-)

sMěj se krásně :-)

Adéla

2 komentáře:

  1. Ahoj Adush,
    nevydržela jsem to a přečetla najednou všechny zbývající dopisy do dneška. Bohužel jsem za ty asi tři týdny zapomněla, co jsem ti chtěla o Jáchymovi napsat, zato mám další zážitky:)
    V neděli byl den matek. Že měl být, jsem věděla (všude o tom psali), ráno před kostelem jsem jako matka dostala kytičku, ale pořád jsem si to nějak nepřipouštěla nebo nebrala osobně. Asi hodinu před obědem Lukáš sháněl Jáchyma a měl v ruce dárkovou tašku. Ani to mě nenakoplo, protože Jáchym měl před 10 dny druhé narozeniny a ještě jsme mu nepřáli, myslela jsem, že to chce udělat teď, i když to bylo naplánované na odpoledne. Když jsme s Jáchymem za ním přišli, Lukáš dal Jáchymovi tašku a řekl mu: "Jdi za maminkou, řekni jí - mám tě rád - a dej jí pusu." Jáchym si asi byl vědomý důležitostí situace, rozhodně ke mě přišel, dal mi pusu a řekl: "RÁD!" Přesně věděl, co dělá, a že si za tím stojí, že to myslí opravdově a vážně.
    Odpoledne pak přišli Lukášovy sestry s rodinami oslavit Jáchymův druhý rok. Dokud Jáchym neviděl, že gratulanti mají v ruce dárek, nechtěl podat ruku, podšívka jeden:) Mezi dárky bylo také prostírání s Krtečkem, Zajícem, Ježkem a Myškou, která ostatním nese koláče. Jenomže Jáchym se s ním nenají, protože přece když je na něm jídlo, nevidí celý obrázek a to mu vadí. Nebo musí být talíř na talíři s koláči a pití na Ježkovi. Dneska si s prostíráním hrál, otočil ho obrázkem dolů a chtěl si postavit pití na Ježka, ale ten ho zradil - byl na druhé straně než bývá, když je "nahoře" (jestli to je srozumitelný).
    Minulý týden jsem byla na kontrole s miminkem. Paní doktorka ho prohlížela obzvlášť podrobně (podobná kontrola nás čeká ještě v červenci), tzn. zkoumala vnitřní orgány, počítala prsty na rukou a nohou, měřila délku končetin a velikost bříška a hlavičky, odhadovala váhu (asi 444 g) a byla velice spokojená. Říkala, že miminko roste +- tak jak má, že nevidí žádné vady a že je děťátko v naprostém pořádku:)

    Přemýšlím, jak ti poradit v situaci, ve které se nacházíš (fuj, to zní a vypadá učitelsky, bohužel mě jiný spojení nenapadlo). Jako vždycky - je důležitý o problému mluvit, co jednoho i druhého štve, co mu vadí, ale nejdůležitější asi je, aby snaha byla oboustranná. Jeden se může umluvit, ale když ho druhý neposlouchá, je to k ničemu. A pak taky touha po nápravě a osobní aktivní snaha. Vím, radí se mi snadno, a radši sama říkám, co mi na druhým vadí, než poslouchat, že nejsem tak dokonalá, perfektní a bez chyby, jak si někdy myslím nebo jak se snažím vystupovat. Přesto si myslím, že se nad tím později zamyslím a snažím se s tím něco dělat. I tak to nemusí být, a nebývá, případ všech lidí.

    Na závěr se ti musím pochlubit - máme nový obývák a myslím, že se nám ho povedlo dobře vybrat. Přijeď se někdy podívat a vezmi s sebou i Petra.
    M
    P.S. Někomu je opravdu souzený být celý život sám a pomáhat druhým, i kdyby to mělo být jen tím, že jim nasloucháš. Vezmi si, jak je dnes uspěchaná doba. Málokdo se zastaví, aby se o druhého opravdu zajímal. Nenapadlo tě zkusit si udělat psychologický / terapeutický nebo jiný psycho... kurz (jestli něco takovýho existuje)?

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj,
    asi už vím, co jsem ti chtěla napsat, že Jáchym vymyslel: po velikonocích jsme si zařizovali nový obývák (jak jsem ti psala), měli jsme objednaný velký těžký gauč, pro který jsme si měli přijet následující týden. Babička jednou ráno uvažovala, jestli by nebylo lepší nechat si ho dovézt. Jáchym si hrál, vypadalo to, že si ničeho a nikoho nevšímá, ale na tuhle úvahu se otočil a řekl: "Tatínek má vlek! (tak si pro něj může zajet sám:))" Možná doufal, že by mohl jet taky, je to velký cestovatel, každý den by jezdil někam na výlet a nejlépe autem.
    Krásný zbytek zamilovaného měsíce:)
    M

    OdpovědětVymazat