pondělí 1. května 2017

Dopis osmnáctý

Ahoj Marto,
kurz Chzechitas byl fajn. Klasický moderní a progresivní kurz. Jen pro mě byl hodně náročný. Mezi všemi technickými typy, těmi děvčaty, co měly na základce z matiky jedničku jsem se ztrácela.
Je to logické a nic, co by se nedalo čekat. I tak jsem ale na pár dnů propadla skepsi a zoufalství z vlastní nešikovnosti.
Už mi nepomáhaly ani internetové diskuse, které obvykle navštěvuju, abych si zvedla sražené ego.

Někde v půlce týdne se mi ozvala vedoucí jednoho stánku v místním obchodním centru. Přijela jsem, potkaly jsme se a začalo zaučování. Ač by se dalo očekávat, že budu mít hlavu jako balón ze všech nových postupů, byla jsem více psychicky rozložená. Za ty hodiny, co jsem z onou vedoucí zažila jsme se stihly jedná druhé vyzpovídat a prodiskutovat hodně věcí.

Víš, Marto, jsem hodně upovídaná, mám v sobě něco, co nutí lidi se mi svěřovat, ale tohle bylo jiné - nové. Silné. Měla jsem pocit setkání, které se mělo stát. Vzhledem k tomu, že jsme se obě otevřely, byl mi sdělen příběh s koncem pracovnice, kterou jsem měla nahradit. Celá historka na mě působila jakoby se pracovnice přede mnou snažila vymluvit z něčeho, z čeho měla trauma. O chvíli později mi vedoucí přečetla SMS, kdy jí nějaký kamarád ve srandě káral za přílišnou buzeraci.

Osobně si na buzeraci nemůžu stěžovat. Ne vždy ale se dá poznat člověk na první dobrou. O dva dny později proběhlo další neplacené školení. Znovu jsme se dostaly kromě práce k diskusím. Napovrch vyplavala bulimie, drogová zkušenost, alkoholická matka, změny nálad, zesláblost a další stíny ze života mojí vedoucí.  Do toho jsem ještě nedostala konkrétní parametry smlouvy. Hodinová mzda, pokud jsem správně rozuměla je 6,- kč pod zákonným minimem. Součástí jsou pak i tři procenta z tržby.. Nedostala jsem zatím žádné rozumné informace, jak funguje podepisování smlouvy.
Produkt, který stánek prodává je finančně náročný a součástí je potřeba ho podat v estetické kvalitě, je fakt, že mi se produkt daří porcovat spíše méně esteticky. Není to hrůza, ale sama bych za ty peníze chtěla víc...

Zvažuju, jestli se neodvolat na svou nešikovnost a nehledat práci jinde. Celý život přitahuju výrazné osobnosti, lidi se silnými stíny, jako bych měla sepsat jejich příběhy, vyslechnout a vyvést je ze tmy. Jenže odměnou jsou  mi pak různá vyhrožování, nebezpečí napadení, špehování, smyšlené příběhy.

Už nechci riskovat. Jestli po něčem toužím, je to klidný život po Petrově boku, s nudnou stereotypní prací. Jen začínám žít ve strachu, jestli jsem ke klidnému životu vůbec předurčena...

Měj se dobře

Adéla


Žádné komentáře:

Okomentovat