pátek 28. července 2017

Dopis dvacátý

Ahoj Marto,
mám velkou radost, že miminko, které čekáš roste, jak má. Jáchymovo vyznání lásky je fajn. Tahle neohrabaná vyznání lásky jsou fajn. Tuhle jsem koukala na radiátor a vzpomněla si jak ho Petr po operaci s velkým vysílením opravoval, protože mi chtěl pomoct.

Gratuluju k novému obýváku! Je relativní možnost, že bych ho na skok přišla zkolaudovat v dohledné době. Je to ale možnost a relativní. Brzy pojedeme kolem, takže bych to zkusila. Aspoň bych ti opožděně popřála k narozeninám. To bych se ale ozvala telefonem.

Víš, že Jáchyma chápu s tím talířkem? Všichni máme takové malé zábrany. :-)

Jak tak koukám, dlouho, předlouho jsem ti nenapsala. Už to bude déle jak měsíc. Dost  se za tu dobu stalo.

Týden po napsání dopisu jsem odjela hlídat děti za Prahu. Jako instruktorka na školu v přírodě. Hlídala jsem asi 14 dětí odpoledně. Byla to krutá fuška. Chlapecká třída. Boj o život. První den mě málem sežrali. Druhý den už byl o milimetr snazší a s postupem jsme se dostali k nástupu, pravidelnému útvaru. Když jsem odjížděla, ještě mi chyběli.

Mezi dětmi bylo několik zajímavých osobností. Sáva. Maličký rusáček. Neuvěřitelně zlobivý chlapeček, stejně ale jako byl nepoddajný, zlobivý byl ale srdečný a krásný. Jako z nějakého žurnálu a tak se na něj nešlo zlobit. Štěpán, inteligentní a hrdý kluk. Michal, dříč, sympaťák. Byla tam i holčička, které maminka zemřela na rakovinu. Bylo zajímavé, že jsme měly některé pocity a emoce stejné, přestože nás dělilo přes 20 let.

Po příjezdu jsem nastoupila na rekvalifikační kurz. Spíš, než kurz - no kurz - měsíc trénuješ různé wordy, excely  a pak pět měsíců pracuješ na dotaci pro nějakou firmu nebo instituci. S tím, že své působení můžeš změnit.

A tak jsem skončila u divadla. Tvořím tady databázi, přepisovala jsem scénář, seřadila smlouvy a další. Za čas se budu podílet na jedné inscenaci. Do toho jezdí hosté přes Aibnb, Petr a je dost náročné stihnout všechny aktivity.

Snad se to časem zlepší. Potřebovala bych, aby měl den 50 hodin, ale to asi každý z nás.

Zase musím utíkat za povinnostmi, ale zítra už bych měla mít klid a tak se rozepíšu.

sMěj se zatím krásně.

Adéla



1 komentář:

  1. Ahoj Adush,
    už jsem si říkala, jestli jsi neumřela:) a jsem ráda, že žiješ a naplno!
    Gratuluju k práci, jestli tvoje pracovní náplň pořád vypadá podobně, jak popisuješ, klidně a ráda bych ji dělala také, aspoň by moje prsty nezahálely a mozek nezakrněl, i když to druhé s Jáchymem nehrozí. Zrovna včera jsem doslova učůrávala smíchy, když byl se sestřenkou v bazénu a ona mu ukazovala, že může nabrat vodu do pusy a vyprsknout ji zpátky ven. Zkoušel to taky, ale pokaždý ho to rozesmálo, že musel vodu spolknout, aby se neutopil:) Takhle to vypadá celkem nudně, ale v reálu to nemělo chybu.
    Teď po dvě noci jsme spali ve stanu. Jáchym si to náramně užíval, dokonce spal dneska o půl hodiny dýl než poslední dobou spí (až do půl sedmý). Asi 14 dnů se mu nechtělo do velkýho bazénu, myslím, že to bylo proto, že si udělal velkou modřinu na schůdkách. Teď už zase řádí a možná víc než předtím. Ke svátku dostal vodní stříkačku, pěnovou, jenom takovou "pumpu". Nabírá do ní vodu a stříká na všechno kolem sebe. Nebo se postaví na schůdky v bazénu a zase stříká. Babička jednou začala říkat, že je pěkný, jak to tam ustojí, když má obě ruce plný, ale přesně v tu chvíli se asi rozhodl, že dojde (po dně) za dědou, který byl taky v bazénu, a udělal krok dopředu...:) Celkově mi přijde, že se ve vodě bojí míň než před "úrazem". Téměř bez zaváhání skáče ze schůdků do rukou připravených ho chytit, taky se hecuje při "Spadla lžička do kafíčka", jednou šel pod vodu naprosto dobrovolně a ze svobodný vůle:)
    Každý den je plný drobných radostí a starostí, ani si je všechny nepamatuju, proto už končím a těším se někdy zase příště:)
    Pěkný den
    M

    OdpovědětVymazat